Anděl 2017

Tak jsem, už ani nevím po kolika letech, poprvé nebyl v televizi. No, teda vlastně bych tam nebyl stejně, protože žánrové ceny Anděl letos uváděli speciální hosté a ne garanti. Ale pořád se nemůžu smířit s tím, že Honza Vedral a spol., zúžili původních deset žánrových kategorií do čtyř.

Tím, že se Ska & Reggae začlenilo do Alternativy a s největší pravděpodobností, kromě mě, nikdo jiný z „mých“ akademiků nebyl k hlasování přizván. Nebyla vůbec žádná šance, aby někdo z naší původní kategorie letos zabodoval. Což se potvrdilo hned po prvním kole hlasování…

Jsem z toho stále rozladěn a budu se snažit za opětovné rozšíření žánrových cen „zalobovat“, ale jen Jah ví, zda budu vyslyšen.

Na vyhlášení do Fóra Karlín jsem se přesto vydal, protože jsem tam ještě nikdy nebyl. Chtěl jsem si ho prohlídnout a taky se tradičně potkat se známými.

Fórum Karlín mě příjemně překvapilo, moderní variabilní prostor se dvěma balkony. Tipnul bych si velikost asi jako dvě třetiny Velkého sálu pražské Lucerny. A na rozdíl od Lucerny, se skvělou klimatizací.

I když mě samotné vyhlašování ani moc nezajímalo, musím uznat, že se mi líbila jak vizuální stránka scény, tak i celkem nápadité scénáristické vychytávky typu střídání kapel bez přestávky.

Úvodní pecka Bena Cristovao a Jiřího Korna teda nic moc, hlavně mi bylo divný, že tito, mimo jiné, velice slušní tanečníci nechali tančit trojici dost nepřipravených hošíků, kteří se místo choreografie místy míhali jak nudle v bandě. O to lepší byl po celou dobu moderátor Libor Bouček.

Jediný, co mě tak trochu zarazilo, byla pocta Wabi Daňkovi. Rosa na kolejích je, samozřejmě, kotlíkářská klasika, ale proč jí hráli a zpívali zrovna pánové z Čechomoru nebo Ivan Hlas a asi tam byla i Tereza Černochová. Nechápu…

Místo zpěvák a zpěvačka jsou letos udělovány tituly sólová interpretka a sólový interpret. To kdyby třeba vyhrál nějakej rapper, aby se mu neříkalo zpěvák 😉 no, dobře…

Posledních pár let jsem na „velké“ Anděly nechodil, jen na ty žánrové. I když by asi nemělo, překvapilo mě, že převážnou většinu lidí, kteří seděli (já toto „privilegium“ neměl 😛 ), vůbec neznám.

Vlastně jsem neznal ani valnou většinu vítězů ani nominovaných. Abych nekecal, ty dvě profláknutý písničky, co mi furt vyhrává radiožurnál v autě, jsem znal 😉

 

Ještě k samotnému vyhlašování. Když byly promítány nominace, vždy se ozvala nějaká „klaka“ spřízněná s danými interprety, jen při vyhlašování kategorie jazz bylo tak nějak ticho…

Jitka Zelenková přišla vyhlašovat výsledky společně se Samírem Hauserem aka Brunem Ferrari. Myslím, že mají spolu nějaký společný projekt. Tenhle člověk mi nikdy neseděl už od dob Vanessy a jeho humor se s mým jaksi míjí, takže mi bylo tak trochu trapně za něj… každý svého štěstí strůjce.

Vojta Dyk přišel vyhlašovat v, pro mě trochu nevkusném, obleku v barvách české vlajky. Asi k tomu měl nějaký důvod… a tu hymnu taky nezazpíval moc dobře… no nic, jdeme dál.

J.A.R. vyhráli tři Anděly a evidentně z toho měli radost. Já jim je, samozřejmě, přeju. Ale taky jsem měl radost, že Viktoříkovi pomalu roste břicho a že nestárnu jenom já sám 3:)
Tu jejich vítěznou písničku jsem ale fakt ještě nikdy před tím neslyšel, jak je to možný?

Vítěznej klip Báry Polákové jsem už viděl, ale teprve, až když to řekla z podia mi došlo, že i zpívat musela v klipu pozpátku. Klobouk dolů!  …jo, a s delšíma vlasama se mi líbila víc  😉

Vladimir Merta se v Síni slávy bude určitě dobře vyjímat. V programu působil tak trochu hudebně mimo, po všech těch elektrickejch kytarách a samplerech. Ale i před ním musím smeknout se vší úctou. „Přátelé, jsou taky andělé, kteří byli svrženi z nebe. Já jsem jeden z těch, kterým je dobře v této zemi. Akorát jsem dostal černou pásku na ruku a pochopil jsem, že doba je zlá,“ řekl Merta předtím, než zazpíval píseň Vzdálené výstřely. „Kdo cestou k moci vraždil, vraždí a bude vraždit dál. Po létech vychází najevo, že šlo jen o omyly jedinců, úchylky napravo, nalevo, zaplacené životy tisíců. Bezejmenné miliony nevinných, povstali z hrobů a bloudí ulicemi, žalují pod okny živých, na věky věků budou bloudit po naší zemi“…. „Pane Putine, pane Babiši, pane Zemane. Vy jste padlí andělé!“ Není co dodat.

 

 

Chápu, že to byl náročnej večírek, ale slavná akademie ještě 20 hodin po vyhlášení na svém webu nezveřejnila výsledky… trochu trapné…

 

Do, v pozvánce celkem legračně zmiňovaném požadavku na dress code se vtipně zmínil František Segrado, který přišel vyhlásit žánrové ceny folk a jazz v údajně valašském lidovém kroji, nebo možná spíš v parodii na kroj. Cituji ze zvacího e-mailu:“Celý večer bude provázet slavnostní atmosféra, proto bychom Vás chtěli požádat o dodržení dresscodu smart casual.“ – asi nás mají za puberťáky, nebo co jako?  :O

Moje předsevzetí o setkání se známými se nenaplnilo tak zcela, protože naše „sociální bublina“ srocená posledních deset let kolem žánrových cen a Jardy Špuláka v podstatě chyběla. A tak jsem byl rád, že se mnou byla Míša Mrázková, která mi osvětlovala, kdo je kdo a kdo ke komu patří a co dělá… a já se zas mohl vytahovat, že se u nás zastavil můj spolužák ze základky Janek Ledecký.

 

 

Na afterparty jsme prohodili pár slov s Jirkou Burianem, když už nebyl za Kapitána. Zahlídnul jsem i Michala Máku, ale než jsem nabral cestu jeho směrem, někam mi zmizel… pozdravil jsem se s Katkou Královou nebo Víťou Váňou atd. atd.

Abych to shrnul, potkal jsem se tam s lidma, který znám už fakt hodně dlouho, eventuálně s kolegy z rádia, ale valnou většinu zúčastněných jsem vůbec neznal a oni mě také ne.

Protože jsem na dietě, pil jsem jenom vodu, ale občerstvení bylo celkem bohaté…. a neudržel jsem se a sežral pár chlebíčků, omlouvám se.

Nevím jak to vypadalo v televizi, ale „na place“ mi přišli letošní Andělé celkem dobrý. A abych nezapomněl, gratuluji všem vítězům!

 

Pak se tam ještě Dyk se Zdeňkem Suchým vyvezli vysokozdvižnou plošinou až ke stropu a fotili si selfíčka. Kluci, kolik vám je?  😉

 

Na afterparty jsem Vedralovi přátelsky vyčetl ty žánrovky a on mi odvětil, že to ještě budou přehodnocovat. Tak jsem zvědav. Holt by byl televizní přenos o 30 minut delší. No a co?

 

P.S. Kvituju kladně nápad se 2nd stage pro veřejnost. Akorát škoda, že byla taková kosa, ale to člověk neovlivní…

 

Tady je záznam z televize:

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12198353531-ceny-andel-2017/21854215006

 

3 thoughts on “Anděl 2017

  1. Kolega Petr Korál naspsal:
    Trošku se zpožděním se ještě vracím k úternímu předávání hudebních Cen Anděl, protože mi to prostě nedá…
    Členem Akademie populární hudby jsem už více než dvacet let. A po celou tu dobu jsem průběžně – neříkám každý rok, ale nejméně pětkrát, možná i vícekrát – v Cenách Anděl v kategorii Síň slávy hlasoval pro Vladimíra Mertu. Říkal jsem si, že to je jen takové symbolické gesto, protože podobně jako třeba Vlasta Třešňák nebo Mikoláš Chadima, jimž jsem také několikrát dal svůj hlas, nemá tento fenomenální, leč „okrajový“ písničkář vzhledem k celkovému „mainstreamovému“ složení APH nejmenší šanci dotyčné ocenění získat. Moje vrozená skepse však letos dostala za uši a Vladimír tam vstoupil! A ani nemusel nejdřív umřít, jak tomu bylo v minulosti s také takřka nemyslitelným Milanem Hlavsou… Ale dost černého humoru (nehledě na to, že nebožtíci už podle nových pravidel do této Síně slávy být nominováni nemohou). Mám radost a ještě větší radost mi učinil samotný Merta, když na předávacím ceremoniálu v přímém televizním přenosu omezil nějaké proslovy na minimum, vzal kytaru a zahrál jednu ze svých nejlepších písní, mrazivě sugestivní antikomunistickou reflexi Vzdálené výstřely (vzniklou bezprostředně po zmasakrování protestujících studentů na náměstí Nebeského klidu v Pekingu čínskou armádou v červnu 1989, ale mající jaksi obecný přesah a platnost i dnes). Po dozpívání ji pak dedikoval zcela konkrétně třem nejvýznamnějším českým a ruským politikům současnosti a někoho tím rozladil nebo přímo naštval. Setkal jsem se následně s názory, že „to bylo laciné a mohl si to odpustit“. Jistě, mohl – ale na druhou stranu, společenský vývoj nejen u nás začíná být v jistém ohledu silně zneklidňující a kdo už jiný z českých umělců by měl mít větší morální právo na to takhle upozornit než právě Vladimír Merta (plus několik málo dalších)? Za mne palec nahoru.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

„Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.“ Jan Werich