DJ Kaya aka DJ Captain Swing (The Prague Swingmasters), Michal a Baron vyrazili vloni do Bratislavy na Uprising festival jako spojená výprava redakcí Rádia 1 a Reggae.cz. No a když už tam byli…
Michal: Za prvé, byli jsme jediní, kdo se tam k Parovovi dostal. Zčásti je to určitě jeho promotérem, jehož přístup odradí dobrou polovinu zájemců o rozhovor – bez dalšího komentáře. A za druhé. Řekl bych, že jsme docela uspěli tím, na co jsme se ptali. Však si sami přečtete. Z množného čísla se samozřejmě podává, že redaktorský tým byl kompletní: DJ Kaya a já jsme se ptali a Baron fotil. Tak a dost. Jdeme na to.
R1: My jsme z pražského Rádia 1 a velmi nás těší, že máme možnost s tebou mluvit.
Parov: To mne také.
R1: Rádi bychom byli trošku jiní. Je totiž jasné, že těch rozhovorů už jsi musel dělat spousty a spousty. Tolikrát už jsi musel odpovídat na takové to: Jaké to bylo? Jak se ti tu líbilo? Co tvá hudba? Atp., atp. Na druhé straně nejsi jen muzikant, jsi také malíř…
Parov: Yeah.
Michal: …a jsi také designer.
Parov: Well, yeah.
R1: Pokud vím, tak designérský projekt jste dali dohromady s tvou bývalou ženou…
Parov: Yeah, to je pravda.
R1: Takže, když pro tentokrát necháme hudbu stranou, tak která z těchto aktivit je pro tebe nejdůležitější?
Parov: Nóó, je pro mne těžké to takhle hodnotit. To je jak kdybych se tě zeptal, co je pro tebe těžší – vidět nebo slyšet? Všechno k sobě patří a je stejně důležité pro celý proces. To, co můžu říct, je fakt, že začal jsem malováním. A to dávno před hudbou. Je to pro mne milovaná věc s velkým „V“. Veliký rozdíl je to, že dnes, když děláš elektronickou hudbu, děláš všechno na počítači. Všechno je to jedničky a nuly, nuly a jedničky, je to velmi čisté, až aseptické. Zatímco když jdu do svého ateliéru, můžu tvorbu cítit. Když pracuju, barva je všude a to je to, co potřebuji pro tuto svou práci … Vlastně je to podobné, jako mé děti. Mám jich několik (pozn. red.: má 4) a nemůžu říct, které mám nejraději.
Michal: Rozumím. Vlastně jsem byl spíš zvědavej, jestli je to jen doplňující věc, kterou děláš vedle hudby, nebo je to jinak. Abys rozuměl. Třeba Keith Richards taky maluje, ale je hlavně…
Parov: …kytarista.
Michal: Přesně. Takže si rozumíme. Rád bych věděl, jestli je to celek, nebo je to tak, že v určitou chvíli děláš jen jedno z toho a ostatní jde stranou.
Parov: To zní, jako by něco z toho bylo jen hobby a hobby je něco, co nemám rád. Vlastně to nenávidím. Když něco začnu, chci to dělat se 100 procenty svého zanícení a umění jde ruku v ruce s hudbou, protože bez umění by nebyly žádné obaly na desky, žádné plakáty… Je pro mne zkrátka jedna věc. Parov Stelar je kombinace, je to všechno, co oslovuje lidi. To je moje veliká láska. Zkrátka když kombinuješ obrazy, video a hudbu, je to nejsilnější nástroj na tvoření lidských emocí. Dotýkáš se tím všech smyslů.
R1: Takže byť tě tady většina lidí bere jako Parov Stelar – elektroswing, ty sám to bereš jako celek.
Parov: Of course. Of course. Nemohl bych žít bez malování. Nemohl bych žít bez hudby. Jdou se mnou ruku v ruce.
R1: Tos nám odpověděl na ještě ani nepoloženou otázku. Nemáme čekat na novou hudbu, nový obraz. Měli bychom sledovat tvé věci dohromady, abychom pochopili, co je před námi, co nás od tebe čeká…
Parov: Ano. A to denně. Třeba teď byla vernisáž nové výstavy v Southforku a stále běží ta, co mám ve Vídni v Technickém muzeu. Takže, mám-li být upřímný, když mám výstavu, je to pro mne těžší než koncert. Lidi tam přijdou, dívají se na mou tvorbu, a člověk slyší takové to: Hm, hm, mhm. Mhm, mmmm, mmm. A já tam stojím stranou a cítím se jako nahý. Na koncertě je mezera, odstup, mezi pódiem a lidmi, jsem tam za svými kompy, zatímco malování, to daleko víc…
R1: Chápeme. To je to, co jsi myslel tím…
Parov: Přesně. Lidé se na výstavě dostanou ke mně daleko blíž. Mohou se mne tam daleko víc dotknout, snadněji a víc mne ovlivnit…
Michal: To bylo moc zajímavé a upřímné. Moc za to dík. A protože nechceme až tak plýtvat tvým časem, tak už jen poslední. Vzhledem k tomu, že jsme tu mluvili o Vídni a já žiju ve Valticích, což je méně než hoďku autem odtud, rád bych se zeptal ještě na něco zvlášť. Kam bys šel ve Vídni na kávu?
Parov: Nemám sebemenší představu… (smích všichni). Žiju už tak deset let ve Španělsku a jsem z Lince, takže jsem zas tolik času ve Vídni nestrávil. Podle všech je to navíc tak, že dobrou kávu tam dostaneš kdekoliv. Někdo ale taky říkal, že si zkrátka musíš najít Itala, aby ti udělal pořádné espresso nebo ristretto.
DJ Kaya: A v Linci?
Parov: V mém studiu. (smích všichni a tentokrát lol)
DJ Kaya: A to se můžeme stavit?
Parov: Jasné. Dobré kafe mám vždycky. Já osobně ale musím mít ještě dobrou vanilku.
R1: Takže až budem v Linci…
Parov: …velká párty u mne doma. Vemte kávu a vemte holky 😀
R1: O.K. Man.
Parov: Thank you boys.
R1: We thank you too.
